Beznadějný trouba….

Beznadějný trouba….

 

Mělo to svůj důvod, že mi tenhle film včera přišel do cesty.  Řekla bych, že má silnou myšlenku, když se na „troubu“ člověk podívá jinýma očima.

-76142_875_256

 

Ned pracuje na organické farmě, a když ho na trhu, kde zeleninu prodává.

Osloví ho policista a chce po něm trávu, že měl „těžký týden“ vůbec nepomyslí, že by to mohla být past. Takže, když mu jí s úsměvem podává, nějak nemůže pochopit, proč je zatčený 🙂 .

Z vězení se dostane dříve, protože zůstane i tam věrný heslu ke všemu přistupovat s láskou, upřímností, pravdomluvností a důvěrou.

Návrat na farmu pro něj není šťastný….jeho přítelkyně už si našla jiného, na farmě ho nechtěla, ale nejhorší pro něj bylo, že mu odmítla dát jeho největšího přítele psa Vila Nelsona.

Musí pravidelně navštěvovat svého probačního úředníka……Když se ho ptá při první návštěvě, proč na něj mluví tak strašně pomalu, kurátor mu odpoví : „ Myslel jsem, že jste retard, protože jen retard prodá policistovi trávu 🙂 .

Sám není. Má matku a tři sestry…..jedna vdaná šedá myška, druhá ambiciózní kariéristka a třetí bezprostřední a plnými doušky si užívající života. Navenek všichni žijí pro ně ten „nejdokonalejší“ život, zavírajíc oči před spoustou chyb a lží.

Jak mezi nimi „koluje“, potřebuje si vydělat peníze na bydlení,  začíná jim docela nabourávat svojí upřímností a tím, že mu přijde naprosto normální, říct, co slyšel od druhého, jejich zaběhlé životy.

Nebudu Vám popisovat celý film, můžete na něj kouknout 🙂 , nicméně se mu podaří životy všech obrátit naruby. A následovalo přesně to, co muselo přijít. Všichni se shodli, že jim zničil životy.

Takže i svým zase upřímným přiznáním u probačního úředníka, že neví, kde udělal chybu, vždyť řekl jen pravdu…. tak si prostě potřeboval zakouřit jointa…..mu probační úředník mu řekl: „ To jsem jako neslyšel“……“Co jste neslyšel, že jsem si dal s kámošem jointa? 🙂  „ho zákonitě přivedlo zpět do vězení.

Jeho blízkým dojde, že svoje chyby a nevidění věcí kolem sebe, které pak Ned prostě jen řekl nahlas, je jen jejich pohodlnost a zaslepenost nevidět věci, které nejsou v jejich životě v pořádku. Avšak i díky tomu si všichni v rodině nakonec uvědomí, že jeho víra v lidi kolem sebe není zas až tak hloupá.

Bylo načase si to přiznat a Nedovi pomoct.

Ale i u něj dojde ke zlomu a zklamání. Má ve vězení čas přemýšlet, a protože pořád nemůže pochopit, jak říkáním pravdy může někomu ublížit, jejich pomoc odmítne.

Blízkým dojde, že už to sami nezvládnou, tak už může pomoct jen ten, kdo ho miloval a miluje stále……jeho pes Vily Nelson. Byl totiž v tu chvíli jediný, kdo ho miluje bez předsudků (tohle bychom si mohli vzít u našich čtyřnohých miláčků za vzor 🙂 ).

 

Mezi námi je hodně takových beznadějných troubů a spousta lidí se na ně dívá jako na blázny.

Upřímnost a pravdomluvnost nebývá na prvních příčkách vlastností mnoha lidí. Nemusí to být ani vědomě, spíš jen tím, že pocit strachu a někdy možná i studu mají lidé na těch prvních příčkách.

Bojíme se, co by si o nás řekli druzí, jak bychom vypadali……….proto nám tohle přehlížení přijde jednodušší. Proč si teda dělat zbytečně problémy?

Naučíme se už mnohdy díky spoustě zákazů z dětství brát spíš za samozřejmost neříkat lidem kolem sebe, co si doopravdy myslíme a hezky jsme si to pojmenovali…….říkáme tomu v hodně případech ohleduplnost ( zase lež, i tomuto slovu pak dáváme úplně jiný význam, než by doopravdy mělo mít).

Myslím, že kdyby těch beznadějných „troubů“ bylo více, byl by svět krásnější, upřímnější, šťastnější.

Co říkáte? Lépe by se třeba i Vám dýchalo, kdybyste nemuseli přemýšlet nad větama nebo slovama, které řeknete?

Všimli jste si, i jak jsme už nastavení, že třeba v práci „sakra“ přemýšlíme, co můžeme říct, ale třeba při posezení s přáteli už se sami tolik „netýráme“ nad tím co povíme?

Pokud potkáte ve svém životě takového „ troubu“, neberte mu jeho nádherný svět lásky a upřímnosti.

A pokud ho nepotkáte, zkuste sami se stát, třeba ze začátku, aspoň na den takovým „troubou“, i když to napoprvé možná bude hodně těžké. Každým dalším dnem, kdy se pro „troubu“ rozhodnete, bude jednodušší a Vám se bude lépe „dýchat“.

Klidně bych vyhlásila „den troubů“……….už jen ta představa, kdy si lidé říkají co mají na srdci bez zábran, nám může na naší duši přinést velkou úlevu 🙂 .

Taky nám může v případě některých lidí otevřít oči 🙂 .

Šla bych do toho…….co myslíte? Vyhlásíme den „troubů“ ???

Napište mi